Webus Pilatus

zápisník jedné rodinky

Flower

Jarní i nejarní

Ukazujeme Jaromírkovi možnost jak říct Ř už několik měsíců. Dnes byl prvně na logopedii u Hedviky. Po dvou hodinách radostně kvičel: „Jsem DOKONALEJ, už to umím, Ř Ř Ř.“ A utíkal to Hedvice do vedlejšího vchodu říct sám. Čistá radost.

Naše flétnistka má dobrý důvod vybrat si na koncert tu nejtěžší písničku narvanou legaty: „Je jenom na jednu řádku a bez repetic.

Minulou středu na Hvězdárně ve Slaném pozorovali Slunce a sluneční skrvny. Dnes Velikonoce na Cífkově statku v Třebízi, vyráběli tradiční sluníčka z housek (párátek), rozinek a hřebíčků. Boříkův výsledek slunečních exkurzí je houska ozdobená čtyřmi hřebíčky v sedmi hodinách i jinde tam, kde se na Slunci vyskytují sluneční skvny.

Amálka píše sušenkový časopis. Sušenková křížovka, sušenkový komiks, sušenkový příběh, sušenkové hádanky. Velmi nápadité a vtipné.

Tréninky

18.3.
Přijela jsem z Lesní školky a říkám, že teda jdeme běhat – ráno totiž proběhla debata na celou cestu do školy, jak chtěj medaili a jak chtěj vyhrát a jak budou rozhodně trénovat. Tak jsem jim odpoledne řekla, že já teda jdu a jestli nepůjdou, tak už je přemlouvat nebudu, že medaili chtěli oni, já ji k ničemu nepotřebuju. Šli všichni. Intervalový trénink dohromady 2,3km v parku v mírném dešti, jsem drsnej trenér.

Já: Boříku, ale snad nebudeš běhat tady!
B: A kde jinde mám použít ten svůj rychlej sprint?!
Já: Mezi jídelnou a kuchyní, na pěti metrech?!

23.3.
Mírně pršelo. Vyhlásila jsem, že jdeme běhat, kdo jde taky, remcal akorát Bořík, ale nakonec jsem ho ukecala že doma se blbá nálada jenom zhorší, kdežto venku se může zlepšit. To Amálka v slzách, že má debilní bundu, no klasika. Venku jsem jim řekla, že si mají vzít kola, protože jdeme běhat do lesa. Málem mě kousli. Nicméně Rozárka s Jaromírem už radostně projížděli loužema. Cestou jim mrzly ruce jak na ně pršelo, ale dobrý. V lese jedno kolečko běžmo velcí dva, malí na kolech začalo pršet hodně, tak jsme to otočili domů. Mira si oběhl ještě delší okruh. Začalo sněžit. To už byli všichni docela dobře naladění. Amálka ještě oběhla tréninkově jednou fotbalový stadion, aby se ujistila, že od loňských závodů se zlepšila asi o půl minuty. Doma kompletně do pračky a do vany, rychle upéct bábovku, uvařit čaj a ke krbu. Konečně je to nedělní válení zasloužený.

Hopsající

Nakoupili jsme závodní švihadla a skáčeme.

Amálka už umí vajíčko pozadu, já taky, Mira ještě ne.

Amálka se rozhodla vyhrát medaili na Novostrašeckém běhu 19.4., tak chodíme běhat.

Mira běhá furt, já občas.

Bořík hrává ve škole ráno, o přestávce a okolo oběda florbal.

Rozárka se k organizovanému sportovnímu pohybu moc nemá, ale když už běžíme všichni, tak běží stejně vytrvale jako ostatní.

Jaromír nerad chodí pěšky, že ho to nebaví, tak raději běhá. (po kom to asi má…)

Do archivu

Lehce jsme ztratili výhodu schodů. Rozdíl velikosti bot mezi skorotrojčaty se zmenšil na půlčíslo R 32-33, B 33, A 33-34 takže brusle a lyžáky teď potřebují vlastně všichni tři stejné. Zrada totok.

Jaromir u pocitace cte: „m o r e g a m e s … mogáš“

Jak se stane, že z malýho kluka je za dva dny velkej? Sebevědomí až na půdu, jistota, pohoda, čte po písmenkách a skládá slova, krásně zpívá a vrámci návratu od babičky z nedělní návštěvy jen tak uběhne dva a půl kilometru. A rodič zírá, protože další tři dělaj stejně překvapivý pokroky jen o různé úrovně výš. Jo a na jarních bundách se ukazuje, že taky rostou…

Vyprávím tu barvitě o Naganu. Bořík po koupeli se ptá jak se řekně anglicky KDO. WHO, pravím.
Bořík na to“ WHO NOT JUMPING NOT IS CZECH, JUMP, JUMP, JUMP“ Na anglonemluvně celkem projev teda.
Ostatně pěkný závěr Soči úspěchů…

„A koho je to školka?“
„Jaká školka?“
„No jaký školky je to les, naší?“
„Ne, ten je kousek dál“
„Tak je to asi zvířat les.“

Asi by mě nenapadlo, že se čtyřleťák bude učit mluvit podle písmen v knihách. Aneb logopedie viditelná.

Školní

Robátka zvládla první pololetí na nové škole. Nakonec i Amálce to sedlo a neteskní po strašecké základce.

Já jsem nadšená, nejen pracovně, ale hlavně jako rodič. Děti se učí přemýšlet, mluvit, hledat informace. Počítat, ale i češtinské jevy se učí na pomůckách, pravidla si odvozují sami, takže si je i pamatují. Mají zájem se nové věci učit a přitom nejsou nervovaní bojem o dobré známky.

Postupně si vyrábíme pomůcky i na doma, zkoušíme aplikovat nový obhlédnutý způsob i na Jaromírka. No, tedy, abych byla upřímná, především se na tom učím já. Včera jsem zrovna řešila rovnice s jednou neznámou na počítadle, příšerný.

The Band

Zatím hraní spíše simulují. Amálka tedy hraje vopravdicka, ledacos. Rozárka si sama nachází písně a prstíky skáčou samy do tónů, ale nestíhá hrát s ostatními. Bořík hraje „jenom“ Twinkle, twinkle lucky star a čtyři tóny z Cesty (Kryštof), zkouší hledat i jiné, ale nakonec to vzdává a dělá, že hraje rychle. Jaromírek zatím trpělivě čeká až doroste ke kytaře, zpívá a tříská kde čím.

Hrajeme často a hlasitě, ubozí sousedé.

Co se jako se

děje? Že nepíšou.

Snad aspoň zpívaj a hrajou a brzo vám to sem pověsí.

Abyste věděli.

Jo a taky pracujou, pochopitelno. Žádná dramata, mají se dobře, rádi a spolu.

hjgiuzfztjkf

Jaromír: tam sou samý jedničky ty vado!
Já: jaký vado prosim Tě!
Jaromír: ty vado se rovná ty vole
Matematická operace dobrá, slovník příšernej.

… a pak vás zavezu k tatínkovi do práce.
Jaromír: “ Ale já nevím, jestli to v tý řadě tak dlouho vydržím.“
P: „V jaký řadě?“
J: „No jak tam tatínek čeká, aby vydělal peníze.“

A jaký máte učebnice na angličtinu?
Hmm, já se podívám..
Amálka: My máme Open Your Books.

Nejlepší způsob jak podnítit Boříka ke čtení je kamkoliv do volného prostoru položit knihu.
Jen si pak nemůžeme myslet, že by se snad převlékl nebo navečeřel.

Bezučitelka

Známe různé varianty alternativního školství, Lesní školky, waldorf, montessori, domácí vzdělávání nebo třeba unschooling. Jaromír přišel s novinkou, kterou jen potřebujeme vyzkoušet a sepsat ŠVP.

Mamí, já nechci chodit do lesní školky dva dny a na Kocourek tři dny. Já chci chodit tři a tři.
Ale tolik dní týden nemá, je jich jenom pět.
Tak já chci chodit tři dny do lesní a dva dny na Kocourek.
V lesní školce zatím není tolik maminek-učitelek, aby to vyšlo na tři dny.

Mamí, a proč s náma musí být nějaká učitelka ve školce?
???
My bysme tam mohli být sami s klukama z mojí party.
A vy byste se o sebe sami zvládli postarat?
Jasně! Nám by se přece nic nestalo!
Aha, to je zajímavej nápad. Jenom nevím, jestli by některý další maminky taky nechaly malý kluky samotný ve školce.
My bysme to zvládli mamí!
A vy byste si uvařili sami oběd?
Hm… to ne, to bysme paní učitelce zavolali, aby ho dovezla.
Takže byste si ráno hráli, pak si zazpívali a šli ven?
Ne, nejdřív bysme šli ven a pak bysme jí zavolali, aby nám udělala oběd.

Hudební večery

Byla jsem si dneska poslechnout, tedy spíš okouknout hodinu houslí. Bořík paní učitelku naprosto žere, visí jí na rtech, sleduje, jestli ho ona sleduje.

Prý už budu na Vánoce hrát Mozarta mamí!

Všechno dobrý, Mozart na tři prstíky taky, co ale nechápu je, jak je možný, že to ten kluk slyší. Moje rozlišovací schopnosti končí u půltónů a on posunuje prst o milimetry.

Amálka stále skládá.

Rozárka zrychluje ovcu.

Jaromír si hlasitě prosazuje kytaru právě ve chvílích, kdy všichni tři cvičí.

Až z toho Mira dostal alergii na zvuk, že prý, když mu Rozárka hraje u ucha, je mu to děsně nepříjemný.

Já mám takhle večerní alegii na dětské hlasy, po osmé hodině každý den. Zkamením a nemůžu se pohnout.