Webus Pilatus

Podařilo se (a tady další vysvětlení), jsem na nule, tedy na svatební a předdětné váze.

Na to poslední kilo jsem očividně potřebovala zvýšit běhací dávky a zrychlit se. Myslela jsem si, že to neumím, ale ono to šlo samo.

Gut.

Sportu zdar!

Mira běhá, plave a jezdí na kole a jistě na to má nějakou vychytanou triatlonovou aplikaci v IPodu.

Já se učím běhat. Tuhle jsem běžela se zapadajícím sluncem v zádech a popatřila na svůj kymácející se stín, tak musím vyzkoumat, jak se pohybovat ladněji a úsporněji. Přihlásila jsem se na půlmaraton, protože léto.

Přestala jsem ignorovat Jaromírkovy tužby po lžičce a samostatném krmení. Jogurtem měl opatlanou jenom pusinku a až se naučí lžíci do pusinky převracet tou správnou stranou, bude mít jistě také lepší pocit.

Tři velcí jsou až do neděle v Luhačovicíh, jezdí s babičkou a dědou na kolech, na chatu, na plovku. Amálka trénuje hlavně R.

Tak nevím, jak to napsat, ale prý chce čtenář pozitiva v bídných časech.

Nedávno jsem se bavila s kamarádkou o tom, jestli jsou naši mužové ti jediní pro nás na tomhle světě. Já pochybovala, ale usoudila jsem, že se mi rozhodně žije s Mirou nejlépe ze všech, ačkoli bych si nikdy nemyslela, že já se svojí povahou můžu vyjít s takovým flegmatikem.
Ovšem čím víc zoufalých diskuzí na BC, rozvrácených manželství a ztracených dětí poznávám, tím víc jsem přesvědčena, že je to ON. Trpělivý, klidný, pracovitý, empatický, starostlivý, tolerantní, inspirující a navíc pořád dost ftipný. Vážím si toho moc. Že ho mám a že se máme.

Co se v poslední době fyzicky vydáváme, oba jsme si všimli, co páchají ti endorfíni. Já jsem o poznání méně trénovaná, takže mě stačí půl hodina běhu a jsem v rauši. Mira si vzpomněl po triatlovu v Předboji. Takhle zblblí a sjetí jsme byli po tříhodinových nácvicích v Pol’aně. Proto jsme se pořád na sebe tak usmívali, my byli pod vlivem omamných látek…

na Mikrouších

„OÁKA HA“

Rozárko, podívej, pes!

No tedy na nemluvně, to je projev teda… no to už by se dalo vysílat.

Když babička Marta řekla, že Jaromírek začal chodit mamince k třicetinám, dojala mě. Ne, že by na tom snad bylo něco k dojímání, ale proč si občas nezaslzet, že jo.

Děkuju všem našim, jejich, vám i tam nahoru.

Jaromírek chodí, pokud není v dosahu Amálka – vodič a je u toho vesel. Někdy se bije v prsa a hýká, protože chodí sám a rád.

Včera jsme běželi s Milým. Nejdřív se kasal, že mu mé pomalé tempo nevadí, že se přizpůsobí, ale když mi za půl kilometru utekl o sto metrů, vzdal to a i s kočárkem mě opustil. Běželi jsme od Elektry na Přehradu. Natřel mi to o půl přehradního okruhu, takže vím, že do závodění se vrhat ještě dlouho nemám. Taky zjištění.

Dneska jsem si tedy vzala s sebou pořádnýho trenéra. Trochu neobvykle jsem neběžela v kuse, ale kratší a výrazně rychlejší úseky. Trenér zařval: „Makej! Rychlejš, zrychli!“, šlápl do pedálů a mizel mi směrem k lázním. Doháněla jsem ho a když jsem už chytala tempo, tak zas zavelel: „Zastav! Napijeme se!“ Svatý Josefe! Pak Ottovku. Projít lázně pěšmo. Zase úprkem vpřed po cyklostezce s minizastávkou u vodopádu a na mostku. Nahoru k hrázi: “ Zrychli! Do kopce se musí rychlejš.“ Pak zvolnit u koupaliště a šupem z kopce do ohybu Přehrady. Lesíček záchodový, průlezky. Mám pauzu.

Trenér leze po tunelu a točí se na zeměkouli. „Ještě víc, ještě víc, poletíme na měsíc!“ Pak znovu kousek zpátky potkat známého, který taky zrovna trénuje běžkyni (Radek Brynda se slečnou), pak s nima poklusem skoro k hrázi. Trenér potřeboval výzkumnou pauzu k posouzení směru chůze zde přítomné Ondatry a skutečné barvy zlatých rybek. Mám ještě běžet, já už nemůžu? „Já nevím, ale jo, běž. A rychle. Podívej jak to rozmakám z toho kopečka.“ Frnk. V lázních za mostkem už neběžím… tady už se nesmí, prosííím! Naštěstí je trenér taky znaven, takže sice vedu jeho kolo a nesu mu helmu, ale jdeme jenom svižnou chůzí. Od kostela zase nasedá, ale já už nezrychluju.

Donutil mě ve fázovém tréninku uběhnout 8,5km a sám si u toho dobrých deset našlapal.

Nevím, jestli Boříka nevyměním, tohle bych nemusela přežít… a teď jdu spát.

Rozárka: „My jsme byli na těch Obrůch a pršelo tam!“

Kde na obrech?

A: „No v Polsku!“

Myslíš na zubrech?

R.:“Na zubrůch jsme byli a tam pršelo!“

Bořík: „My jsme běželi zkratkou, kde se nesmělo…“

A.: „To bylo zakázaný!“

B: „…a předběhli jsme všechny lidi!“

Co jste to tam tancovali za dupáka, ptám se já?