Webus Pilatus

Co Mohamedu Mekka, to Čechu Říp, originally uploaded by ciifka.

Byli jsme u Missorků (viz foto), byli jsme na Řípu (viz foto) a v Předboji na krátkém triatlonu (viz foto). Jak zamlada, jenom jedno dítě, které příliš nemluví, tedy mnoho toho nechce, maximálně KAKAKAKA nebo TATATATA.

Triatlonu (plavání 750m, na kole 25km, běh 5km) se účastnil jenom Milý, přežil a nebyl poslední.

Moc příjemný výlet.

Jo, čtu nádhernou knížku Timotheé de Fombelle: Tobiáš Lolness, kupte si, kupte dětem, čtěte, ať neumřete blbí, jak pravil klasik.

Mira čítává pohádky o dost častěji než já. Má je rád. Někdy tak rád, že mu ani nevadí, že děti usínají, případně usnou a stejně si je dočte. Umí skvěle imitovat jednotlivé postavy a dramaticky přednášet, jak ten drak žere princeznu.

Chtěli jsme klasiku, našli jsme u našich Pohádky od Erbena a Němcové, ty s tím okřídleným koněm na titulní straně, ale už je to nečitelné pro nás, natož pro děti. Dožadovala jsem se moderního překladu a bez pátrání mi padl pod ruku v Srbči na vánočním jarmarku. Děda daroval, tak čteme klasiku ve srozumitelném podání. Viz seznam literatury pro děti.

Předčítání poslouchá už i Rozárka, která si přitom často sice hraje, ale třeba Nejbohatšího vrabce na světě od Milera, co dostala Amálka u zápisu, už sleduje pozorně.

České pohádky

Markéta Pilátová: Víla Vivivíla a stíny zvířat

Amálku vzali do školky (museli, protože bude předškolák), Boříka vzali do školky (protože tam má sourozence), nástup v září. Raduji se a jestli bude čeho, dám si dneska panáka.

Ha, již jsem si vzpomněla, co mi tak utkvělo. Byli jsme kromě školkového hřiště taky na tanečkách. Já bych tak chtěla tančit s nima. Co nějaký trapný aerobiky nebo běhání!? Je to fakt vymakaný, zábavný, hrajou si a ani neví, že se pohybujou. Jsou jim čtyři.

A dopoledne jsme byli v knihovně, další luxusní městská záležitost. Vjedu do objektu přímo kočárem, svléknu děti a pošlu je do dětského oddělení. Sama se kochám, lovím, vyhledávám a sbírám. Děti pročítají objevené publikace, leží u velkoformátových knih na koberci a chodí mi ukazovat další a další výtisky Bořků a Tomášů (nesnáším je). Amálka si půjčila právě Bořka Stavitele (několik let se mi dařilo jim ho nikde nepouštět a neukazovat, leč posledně ho objevili v Luhačovicích na DVD, takže kromě toho, že Boříkovi říkají Bořku, tak mi pro miminko podstrkují jména jako Rolík, Max nebo Týna- brrr.) Bořík si půjčil souborné komiksy o kocourovi Vavřincovi (moc hezky se to prohlíží, ale děsně špatně předčítá). Rozárce jsem vnutila přírodě blízké vypravování o Vydrýskovi (nevím, jaké má i). Na balkoně jsme pak v poledním klidu přečetli od každého kus. Na moje čtení Respektu došlo ráno při houpání Rozárky, zatímco Amálka s Boříkem vylepšovali slalomizační um na kolech mezi kyblíčky. To se máme.

Jsem notorický přesunovač knih. Od tety Heleny jsem dostala zpátky knihu od Elfriede Jelinekové- Milovnice. Dědovi jsem nedávno půjčila titul Milenec od Avrahama B. Jehošuy. Jak tak knihy shromažďuji na stolečku v obýváku s tím, že si je brzy přečtu, všimla jsem si, že ti dva leží na sobě.

Markét po mě chtěla recenze. To teda neumím, ale napíšu, co mě napadne, než to zapomenu.

Petra Hůlová: Stanice Tajga
Zajímavé, napínavé, poučné, skvělé psaní ze Sibiře.

Michael Chabon: Židovský policejní klub
Pozoruhodná alternativní historie, trochu děsivá. Rozhodně stojí za přečtení.

Steve Biddulph: Výchova kluků
Jako, občas něco nového, hlavně o testosteronu, jinak žádný terno. Nicméně jsme ji zakoupili domů, takže můžu půjčit.

Eve Ensler: Vagína monology
Tak tohle jsem teda nepochopila. Asi bych musela zajít na divadelní představení, kde se ty příběhy předčítají, abych byla stejně uchvácena jako dopisovatelky ve třetí třetině knihy. Možná mám příliš dobrý vztah ke své vagíně, tak jsem nic nového neodhalila.

Muriel Barberyová: S elegancí ježka
Tohle byla KNIHA. Autorka je filozofka a píše o dvou ženách (staré a mladé). Příběh je zajímavý, ale ty jejich filozofické úvahy o umění, významu intelektuálna a jiných vyšších záležitostech jsem nepřeskakovala jenom proto, že mi to bylo blbý. Možná bych musela číst pomaleji nebo se víc soustředit, ale moc jsem toho nechápala.

Mariusz Szczygieł : Gottland
Doporučuji velmi. Historické událostě našich zemí pohledem polského reportéra. Až jsem se místy styděla, co nevím a on ano.

Timotheé de Fombelle: Tobiáš Lolness
Stephen Clarke: Už zase skáču přes Merde!

Václav Havel: Odcházení, originally uploaded by ciifka.

Stihla jsem to za včerejší dopoledne přečíst. Bořík byl tolerantní, Rozárka méně, ale zvládli jsme to. Kdybych zrovna nefotila, tak zrovna vařím.
U hry jsem se naprosto neseriózně bavila, ať byl Klein Klaus nebo kdokoli jiný. Je to sice absurdní, ale tak hezky realisticky. A bylo moc fajn, že všechny seriozní kritiky jsem četla až poté, už mi to nemohli zkazit.

Cífka