Webus Pilatus

taková maličká…

Takhle nějak.

Příjemný penzionovaný pobyt na Kvildě s partou kamarádů. Dětem stačila Vydra, vydra, slatě a borůvky, nám vědomí, že se jednou jistě podíváme i dál a výš. Brzo.

Takhle nějak.

Milí čtenářové by si přáli ten seznam, co mám založený v mapě…

No, chtělo by to na příští rok každému spacák vlastní. Karimatek máme šest, to je akorát. Stan, jak račte viděti je veliký Husky Bizon 4. Bez bagáže (tedy s autem, kde je tato uschována) se do stanu vejdeme všichni šest. Jak se děti v průběhu noci sunou mimo spací linii, přesunuji je do spacích linií dvou, čímž získávám prostor pro sebe.

Kromě klasického Varu s plynovou bombou a hrnce, určitě musíme najít ty dva ešusy, v kotlíku se vařilo dlouho a jenom hrnec byl málo. Taky bych neměla být líná hledat houbičku a jar v tašce v autě, asi by se ty mastné příbory umyly už tam… Zapalovač přikupiť.

Pro pohodlnější stravování a vyvalování přibalit celtu. Namontovat nosiče na kola a tašky k nim, vozík má na tento typ zájezdu malý zavazadlový prostor.

Jinak naprosto dokonalá záležitost. Ráno jsme posnídali, sbalili stany do auta, do vozíku a na kola (Alčovi) a na záda (my) pobrali jídlo a pití (3 x 1,5litru vody) na celý den, včetně vařiče a jednoho stanu, vrchní vrstvu oblečení, plavky, jeden ručník a pláštěnky. Jo, Jaromírkovi, Ergo aby neprchal do hrnce při vaření a tři sady oblečení a plínky, protože měl průjem a posr…, co mohl. Chlapi vyparkovali auta před kemp, nasedli jsme na oře a průměrnou rychlostí 11,5km v hodině se ubírali směrem po vodě. Zastavovali jsme většinou podle spaní a řvaní nejmladších dvou, starší šlapali velice dobře. Bez výrazného tréninku jsme dali 26 a 34km za den. Koupačky, válečky, svačinky, polévky, přívoz, kamínky, labuťě a hlavně lodě a vlny. Po příjezdu do cílového kempu ženy s dětmi postavily stan a uvařily jídlo. Mužové jeli sprintem zpátky proti proudu Dunaje pro auta a pak v kempu postavili druhý stan a snědli, zbylo-li co.

Jak říkala Alča: „na pohodu“.

Takhle nějak

Zázemí chaty se velmi hodilo za deštivých odpolední. Nádherné lesy přírodního parku Říčky jsme si Velkým Jelenem proběhli. Droboť se vesměs plácala v okolí chaty, v potůčku nebo pištěla ve studeném rybníčku. Podnikli strastiplnou cestu od Tee-Pee k chatě za soumraku a s baterkou a tááák se báli.

Zlatá Rybka se nenechala sbalit Černou Botou. Černý Vlk se koupal každý den s Velkým Jelenem. Chodící Kapřík se v pevných botách zdokonalil v koordinaci pohybů na asfaltu i na kamení. Bílý Bizon rád útočil na Žluté Sluníčko, které ale se umělo jeho silnému stisku vyvléct narozdíl od Chodícího Kapříka, který zalehnut Bizonovou hmotou připomínal zmítající se antilopu pod drápy lva. Musel být zachráněn Havraním Vlasem. Vzteklá Bílá Žena lezla po skalách a vrtěla se na jednokolce, zatímco Děravý Cedník se nořil do každé louže za pomoci Černého Boty a TohoKterýJménoNevymyslel. Zlatý Vlas byla velmi milá a hlavně umí číst, což se hodilo, při hledání pokladu. Lovec Indián byl obvykle velmi zamyšlený, ale vytrvalý při putováních krajem.

Pozoruhodné byly ostružiny, v prvních chladných a tmavých dnech jich dozrávalo právě tolik, abychom při každé z dvou až šesti cest k rybníku a zpátky mohli souvisle zobat.

Takhle nějak.

Když babička Marta řekla, že Jaromírek začal chodit mamince k třicetinám, dojala mě. Ne, že by na tom snad bylo něco k dojímání, ale proč si občas nezaslzet, že jo.

Děkuju všem našim, jejich, vám i tam nahoru.

Jaromírek chodí, pokud není v dosahu Amálka – vodič a je u toho vesel. Někdy se bije v prsa a hýká, protože chodí sám a rád.

6, originally uploaded by ciifka.

prvně i s oslavou pro kamarády. Amálka je vděčná narozeninová slečna, desetkrát za ráno se ptala, jestli je jí ještě pět a půl a když bylo 9.25 zářila, že už je jí šest. Nechali si pak vyprávět, jak se Amálka narodila a všichni tři se usmívali jak měsíčci na hnoji.

Dort navrhovala Amálka sama, Bořík s Rozárkou pomáhali. Ondra donesl jahody, Tonda pizzu a s Rozárkou a Amálkou potom nachystali výtečný zeleninový salát.

Kamarádi postupně dorazili všichni, tak to bylo moc fajn, i když pro příště asi klučičí komando pozveme postupně, aby nám neplašilo ty ostatní.

IMG_7617, originally uploaded by ciifka.

Říp je dobrej, ale to moře má taky něco do sebe.

První fotky pro babičku Martu, ostatní až se potkáme s tím správným počítačem.

Co Mohamedu Mekka, to Čechu Říp, originally uploaded by ciifka.

Byli jsme u Missorků (viz foto), byli jsme na Řípu (viz foto) a v Předboji na krátkém triatlonu (viz foto). Jak zamlada, jenom jedno dítě, které příliš nemluví, tedy mnoho toho nechce, maximálně KAKAKAKA nebo TATATATA.

Triatlonu (plavání 750m, na kole 25km, běh 5km) se účastnil jenom Milý, přežil a nebyl poslední.

Moc příjemný výlet.

Jo, čtu nádhernou knížku Timotheé de Fombelle: Tobiáš Lolness, kupte si, kupte dětem, čtěte, ať neumřete blbí, jak pravil klasik.