Webus Pilatus

Právě jsme dovlekli celý kočárek větviček, šišek, bukvic a šípků. Nudle u nosu přetrvávají, kapesníky jsme dokoupili. Bořík se před domem vyválel v hromadě hlíny, tak do obchodu nesměl. Pračka opět stávkuje a smrdí, auto stojí na parkovišti. Budeme kreslit červenou botu s kapsičkama.

Od včerejšího odpoledne do rána nám netekla voda z obecního vodovodu, prý se porouchalo čerpadlo. I teď teče jenom čůrkem. Naštěstí máme záchod, pračku a myčku napojené na vlastní studnu a studniční voda nám teče z kohoutku ve sklepě, takže jsme celkem soběstační.

Co mě ovšem rozesmálo bylo právě proběhnuvší hlášení obecního rozhlasu. Očekávala jsem, že se dozvím, kdy bude vodojem v provozu nebo něco podobného. Místo toho mám jít do kulturáku, že přijel prodejce se zahraničním oblečením. Zítra mezi sedmou a desátou ranní si mám zaplatit vodné a stočné, jelikož mnoho občanů stále nezaplatilo.

Boží ne?

Bořík rád pracuje a taky moc rád vaří. U snídaně chystám obvykle oběd. Snídal a pozoroval jak chystám polévku.

„Až budu větší, tak nebudu vařit!“
„A proč? Kdo Ti bude vařit?“
„No, Ty!“
„Až budeš velkej, tak budeš bydlet sám a taky si sám vařit.“
„Ne, bude mi vařit tatínek s Tebou a já budu jezdit po celém bytě.“
„Na čem?!“
„Na blikacím autě přece!“

Cífka

Rozárka právě volala na Amálku „Emíí“, přestože tuhle už postavila bez navádění první vlastní větu a řekla: „Amá pó“ (Amálko, pojď).

Amálka před chvíli přišla, že jsou všichni Emmičky.

Následně hlásili, že vytahli řepu a Bořík je Dědek, protože píšu, tak nevím, co vytahli – radši.

Teď už se tu ovšem prohání pejskové. Bořík vede Amálku coby psa za Rozárkou a říká: „Emí, kousni tu Emmičku“

Momentálně drží Amálka oba stěkající mladší sourozence lezoucí po čtyřech vzadu za tričko a hrdě prohlašuje: „Mám dvě pejsky, to jsou dvojčátka!“

Jdeme radši ven nebo se usměju k smrti.

Dobré ráno.

Cífka

Dívali jsme se na fotku, kde byl ještě Bořík u maminky v břiše.

Dneska ráno Bořivoj přišel: „Maminko, když jsem byl malušenkej, tak jsem byl u Tebe v bříšku. A pak přišel myslivec, rozpáral Ti břicho a já jsem vyskočil ven!“

Dobré ráno.
Cífka

A nebásníme-li, šlehneme si novou píseň. Ale, kdo si to má všechno pamatovat.

Byla jedle vedle jedle,
byla jedle v údolí,
bolívala kluka hlava,
ale už ho nebolí.

Děti šly na výlet, víte co dělaly?
Na louce u lesa vesele zpívaly,
po louce běhaly, chytaly motýli,
velký jim uletěl, malého chytily.

Okolo stolečku, okolo stolu,
kočka a kocourek honí se spolu,
ona ho volala, že na něj počká,
potom mu utekla. Falešná kočka!

Ukaž, ukaž Pepíku,
co to neseš v košíku!
Já jdu domů z nákupu,
dám ten nákup na kupu.
Takhle chodím do krámu,
nakupovat pro mámu.

Jablíčko se skutálelo,
vůbec nic to nebolelo.
Kutálí se, kutálí,
to jsme se mu nasmáli.

Mnoho máku, mnoho mouky,
máma dělá s mákem vdolky.
A my mámě pomáháme,
mákem vdolky posypáme.
Už ty vdolky máme,
my vám taky dáme.

Věci se dějí a nedějí-li se, daly se do pohybu. Řekla bych, že jsem z toho soustavně vzrušená, ale to zní až sprostě. Použití anglického excited je zase přehnané. Tak asi neříkám nic, co kdyby přišli.

Hihi.

Cífka

Zatímco Rozárka seděla na nočníku a ožužlávala gumovou krávu, čůral Bořík na zeď na záchodě (nesnáším pipkík). Když jsem likvidovala spoušť na záchodě, slezla Rozárka z nočníku a kontrolovala jeho (bohužel pevný) obsah ručičkama. Než jsem stihla Rozárku a sebe umýt od hoven, vyroloval Bořík do záchodu polovinu toaletního papíru.

Rozárka má opět teplotu, tak nejdeme do školky ani ven. A já se zrovna tak báječně zasnila, že konečně po měsíci vyrazíme na pořádný výlet do lesa, protože už jsme dva dny všichni bez choroby. Hanička totiž napsala báječný článek o spaní ve stanu a Vajskebrovi opět vystavili fantastické fotky ze svých horských sídlišť.
Uklidněte mě prosím někdo, že když promarodíme první rok ve školce, tak až tam půjde Rozárka budeme už všichni dávno imunní a pak tedy dojde na ty plánované outdoorové aktivity.

Cífka

Včera proběhla akce kulový blesk po 128. Nastěhovali jsme na noc Rozárku k dětem do pokojíčka. Jedna postýlka zůstala v ložnici na odpolední spaní. Předevčírem totiž slečna jaksi nespala téměř vůbec, budila se po půl hodinách a pak mi skákala po hlavě a padala z postele do krabic od vánočních ozdob, kde spala, dokud jsem opět neprocitla z kómatu a nezachránila ji.

Nevím, jestli Rozárku dneska zuby nebolely, ale spala s dětma v pokojíku docela slušně. Usnula asi v 19,30, v 21 se vzbudila, dostala dudlík a pusu a usnula znova, pak 23,30 kojení, pak někdy ve 2,30, pak v 3,15 (to už jsem byla tak vyspaná, že jsem myslela, že je pět), pak mi ji v 5 přinesl Mira i s Boříkem a spali jsme do 8,05! Několikrát jsem jí dávala prso, ale to už bylo jedno, protože spala dál.

Ftipný bylo, že jsem včera zpytovala svědomí, že se musíme do školky oblékat už v 7,45 a ne v 8,00 abysme to do 8,30 stihli. Včera jsme přišli až v 8,40, přestože jsme vstávali v 7,00.
Takže dneska ráno jsem si připadala hrozně činorodá, když jsem valili jako tryskomyši. Bez snídaně, umývala jsem se jenom já s Amálkou, protože Bořík ležel až do 8,15, to už byly holky oblečený. Když jsem mu obouvala boty, tak ho Amálka česala… A byli jsme ve třídě o pět minut dřív než včera. Stále nejsem ochotná vstávat na budík, to jsem si na dovolené nějak odvykla.

Včera jsme usínali v ložnici po 3,5 letech sami s mužem. Pokud tedy nepočítám ještě Amálku coby plod nevylíhnutý, to by byl ještě třičtvrtě rok navíc. Oj, to bylo zvláštní. Nikdo vedle nás nedýchal ani se nevrtěl. Mohla jsem se několikrát hlasitě smát při vzpomínce na Boříkův speciální úvaz rukavic a přitom nikoho nevzbudit. A bylo to smutné.

Cífka

Konečně vstávám jako o dovolené. Po třech a půl letech se děti dlouhodobě shodly a vstáváme až v půl osmé. Kdeže je loňská pátá ranní… Pochopitelně to nevylučuje noční buzení, dneska se přesunovala vyděšená Amálka a kojená Rozárka. Mira má noční pohotovost, takže reaguje na veselou disko hudbu a baví se u notebooku dalšími cizími slovy.

Cífka