Webus Pilatus

V minulém příspěvku jsme opomněla do památníčku vstrčit cedulku s nápisem „Nejezděte hned první teplý víkend do Zoo, pojedou tam všichni s Vámi!“ Tak toho činím nyní.

Hanička s Erýskem přijeli k nám, kromě toho, že hoch parádně chodí a ukazuje na vyžádané předměty jsme s nimi vyrazili ven. Dobrodrůžo v podobě větru deště nás čekalo již u rybníčka, v zápětí došlo na bahno a vodu. Leč, na Lhotkách už bylo jasno. Lijavec odkapával ze sasanek hajních a hle, byl tam. Jarní aspekt jak vyšitej. Bukový les se v podrostu zazelenal. Já se dojala, donutila výpravu mlčet a naslouchat štěbetání nějakého létavého tvora, což Haničku dovedlo k doživotnímu přehrávání písně „Jaro sype z peněženky“. Pravda, nevím, jestli platilo v hospodě, byla u toho ona. Večeřeli jsme Horkééé pááárkýýý při jejichž spatření gastroturistka zvolala „To je outdoor!“

Kam jezdíte? Do přírody, na výlet, na čundr, na vandr nebo provozujete outdoorové aktivity? My totiž chodíme nejvíc asi na procházky a paní ředitelka ze školky na vycházky.

Cífka

Z velikonoc jsme si dovezli 17 vařených barevných vajíček. Děti dostaly vrámci čekání na oběd za úkol tyto oloupat a nakrájet kráječem na nudličky. Úkony zvládly. Nikdy bych si nemyslela, že je mají tak rády. Dobře tři snědli každý během loupání, podstrkovali části Rozárce a byli hrozně překvapení z barevných prstíčků.

Zn. kulajda s vaječnými nudlemi a barevný vaječnobramborový salát s jogurtem

Ježíšek. Dobrý, kdyby neměl Bořík celej den teplotu, Rozárka nepokradla medové perníčky a Amálka neprohlašovala všechny dárečky za svoje…
U Amálky má největší úspěch třicetiletá, lehce vylámaná, kovová postýlka pro panenky poděděná po Lidušce. Bořivoj spí s mašinkou, kterou dostal Mira a hraju si s ní já, když se mi ji tedy podaří uloupit. Rozárka se spokojí s čímkoli, hřebíky a šroubky se snažíme vyndavat z pusy.
My máme muziku a budeme nadále pokračovat v podobném duchu.

Pozn. do památníčku: cukroví více, maj hlad
dárků méně
Mira, nechť si přání zapisuje
na smažení je třeba olej

Cífka

Přestala jsem s Bořivojem při oblékání bojovat a vzpomněla si, jak se (přece) takoví dvouročáci vzteklí oblékají. Vezme se kniha s dostatkem aut, bagrů, válců a jeřábů, udiveně se komentuje a mimochodem se u toho troubící batole oblékne.
Já si snad tyhle zásadnosti napíšu na nástěnku, hlava dubová.

Cífka

Trochu mi vrtalo hlavou, proč všechny naše děti trpí zánětem středního ucha ve stejném věku.
Protože chytnou rýmu, matka nedostatečně odsává, jelikož 7 až 18 měsíční prckové NESNÁŠÍ odsávání, ba co víc, prchají, škrábou a vůbec je pro takovou matku velmi náročné jednou rukou držet ručičky, v podpaží hlavičku, koleny nožičky a druhou rukou kapat tak, aby jim nevypíchla oči. Do nosu je šťouchne vždycky. Pak si taky matka sedí na vedení a dva dny jí nedochází, že dítě se v noci budí po hodině a vrtí hlavou nikoli údivem, hlady nebo asizuby, ale bolestí ucha. Matka je blbá, protože na nahřátý kapesník a čepici si vzpomene třetí den.

Naštěstí mají děti také otce, který je zodpovědný, sežene léky, navrhuje léčebné postupy a je ochoten jí připomínat, aby děti zachraňovala.

Cífka

To je poznámka do Památníčku. Nesmaž od slova smažit nikoli smazat. Bramboráky, karbanátky i palačinky nech laskavě svému Milému. Je to marný.

Cífka

Aneb poznámka do památníčku z houbolovu. Při sběru hub v dešti je výhodné mít na břiše potomka, nemoha se ohnout dřepám. Alespoň mi neprší za krk, ale zato následujících několik dní velmi ztuha chodím. Při stávajícím množství fungi v sylvě činím dřep, dva až deset kroků, dřep, dva až deset kroků, dřep. Dneska to bolí, houby se suchají.

Cífka

Musím si založit kategorii Památníček a do ní přidat poznámku, že z dovolené se máme vracet v noci. Děti se totiž z auta přesunou rovnou do betliček a my můžeme třídit a vyklízet, aniž by po nás někdo něco požadoval.

Cífka

Nedoslýchavá v autě
A: De sem?
C: Jsme v Kroměříži.
A: De koupíme hýži?

M: Kam?
C: Na Hulín.
A: De koupíme bamboy?

Zdechlina
Našli jsme kočku, přejelo ji auto, vyžrali červi. Měla tříštivou zlomeninu hlezna, toho času otevřenou, lebka vykukovala, srst zmoklá, zbytek hnijící a páchnoucí. Velmi výchovné. Amálka při každé další výpravě ohlašovala: „Tady bude kočička rozpuštěná“.

Otcovské radosti
Pršelo. Pořád pršelo. I došlo na kulturu. V památníku Antonína Strnadela v Novém Hrozenkově po obdivování obrázků a fotek jsem po konfrontaci s jinými mnohotatínky pěla chválu na toho našeho. Kromě finančního zabezpečování rodiny má doma druhou směnu. Přebaluje, krmí, převlíká, vypráví a lochtá. Patrně ho málo oceňuji, ale říkám si, že kdyby se dětem nevěnoval, tak nejen, že přijde o starost s tím spojenou, ale nebyl by třeba svědkem těch nádherných okamžiků, kdy Bořík v pláštěnce s čertíkama v očích po stodvacátéosmé hází naškubaný jetelíček do rozbouřeného potoka. Náš táta se má.

Publikační absťák
Mám. A taky tužku a papír, hehe.

Výzkum
Jeli jsme do Beskyd. Potřebuji rekognoskovat terén a vybrat toky vhodné k podrobnému hydrogeomofologickému průzkumu. Moje dizertace „Funkce, dynamika a struktura plavené dřevní hmoty v korytech horských vodních toků“ vyžaduje tři vodní toky v Jeseníkách a tři v Beskydech. Přičemž je žádoucí, aby tyto byly vždy prvního, druhého a třetího řádu klasifikace podle Strahlera, dobře přístupné a zárověň málo obhospodařované, tedy s co největším množstvím plavené dřevní hmoty (tedy kmenů a klacků v korytě), abych měla co měřit a zkoumat.
Pokusy o odhalení vhodných vodotečí nebyly příliš úspěšné. Amálie, stejně (a lépe) jako loni, již neprojevovala pražádný zájem o stromeček v potůčku ani o bublacící peřej hned po úvodních několika metrech. Bořík byl spokojen, dokud nebyl od louže odtrhnut. Rozárka v šátku trpělivě pozorovala kapky padající jí na nosánek.

Bojím
Dojeli jsme pod Malý Smrk, mapová komise dohledala pramen potoka Bučící a nechala se řidičem vyvézt kam to šlo. Zvěřinec měl po obědě několik hodin spát. Mapová měla rekognoskovat. Řidič trpělivě čekat.
Na úvodní naučné ceduli byl popis mimořádnosti území přírodní rezervace, včetně fotky zde se vyskytujících medvědů v neporušeném vodním toku. Bylo krásně hnusně, mlha, pršelo, zima. Po čtyřech metrech výstupu podél ukázkového toku řádu jedna se Mapové komisi rozklepala kolena, zhodnotila, že nechce, aby medvěd hnědý učinil ze třech dětí sirotky a operativně zavolala řidiče. Tok bude jistě vhodný a klidně ho zmapuji s tahúnem a za sucha.

V penzionu- poznámky do budoucna
Platit si méně postelí, než je nás, stejně většinou skončíme na jedné manželské všichni.
Nepůjdeme do hospody na jídlo, je to marný, je to marný, je to marný!
Báječně jsme vyžili s jednou taškou oblečení, téměř všechno nám schlo opakovaně a co, že je to špinavý!

Kakací hláška
A: Kakám sedum bobků!

Vodní
Ať to byla dovolená, nebo studijní cesta nebylo tak nějak plánováno, že celých pět dní bude pršet. Jo, jeden by si myslel, že hydrogeomorfolog bude z povodní nadšen. Jenže on se bojí nejen medvědů, ale i vody. Navíc se třema bahňatama nic moc. Leč, postavili jsme se přírodnímu živlu čelem a vyráželi zas a znova opláštěnkovaní a oholinkovaní do lesa. Pršelo, pochopitelně.
Lesní cesta tekla, nádhera, suchými žleby se valily potoky, kamínky na cestě pleskaly a cvakaly jako Amálka zubama, mlýnek na vodu taky, balvany burácely, že jsme několikrát uhýbali před náklaďákem, který nikdy nejel. Nafotili jsme plavenou dřevní hmotu v akci, i když na jiném toku, než byl výzkumný záměr (babička Pepička nepozná ten malý potůček z Babské). Bořík opět házel kamínky, Amálka nadávala, Rozárka polykala kapky a já se dojímala, že ta voda padá dolů, jak kdyby tál sníh. Mira byl nadšen, že je na horách tak krásně.

Cífka

Vymyslela jsem bojový plán a protože jsem hlava děravá, tak si to píšu sem, abych nezapomněla.
Až budou děti větší, uspořádáme tajnou výpravu k Junáckému táboru u Lukášovy studánky, vymyslíme nějakou dobrou záškodnickou činnost, budeme je nenápadně pozorovat a psát jim šifrované vzkazy. Nejlépe si postavíme vlastní základnu na některé z vedlejších luk, vykopeme válečnou sekyru a pak zahulíme dýmku míru. Hihihi.

Cífka