Webus Pilatus

zápisník jedné rodinky

Flower

Author Archive

Do pěti

Slavnostně prohlašuji, že Amálka si přestala cucat palec. Poslední dva roky si je dudlala jenom před usnutím (a to ji nikdo nesměl vidět) a ze spaní. Několik dní pozoruju, že toho již nečiní. Právě jsem kontrolovala mozoly na palečkách a nejsou.

Nu, celkem milé, ne?

Podivné vyšetření

Právě jsem se vrátila z kontroly. Bylo to dosti zvláštní. Dr. B. se podivoval nad velikostí mého břicha a přelézal mě z několika stran, aby zachytil ozvy fonendoskopem. Ještě se mě vyptával, kde je to srdíčko, ať mu ho ukážu. Dr. R. mě halila do sterilních kusů textilie a pořád hledala nožičku – nechápu k čemu. Dr. B. má zřejmě nějakou úchylku, protože chtěl pořád kontrolovat moji srdeční činnost, tak mi ochmatával prso a dokonce chtěl vidět srdce. Pak se splašeně rozhlížel po ordinaci a ptal se, kde je ta další doktorka. Dr. R. se mrkla na palandu a oznámila mu, že Dr. A. ještě spí.

Ach ta dramata

Právě jsem se dozvěděla, že na Kladně, kde jsem se po dlouhém rozhodování odhodlala rodit se následující týden maluje a až do 20.7. se přijímají jen akutní porody. Což tedy znamená značnou nejistotu ohledně ubytování dítěte s matkou přímo na Kladně a budu-li zvažovat porod jinde, pak to znamená stejnou nejistotu rooming-in i ve Slaném, kde se dá předpokládat nárůst rodiček kvůli omezenému provozu na Kladně a tedy onen zběsilý devítilůžák bez miminek.

Jak mi píše Hanička, snad bude Čtvrtě rozumné a narodí se až jednadvacátého… hm, stejně ho chce Amálka k narozeninám jako dáreček.

No a pak maj u Missorků tu velkou vanu a Litoměřickou porodnici za dvěma rohy…

Otesánci aneb huš je to tady

Poslední dny pozoruji a počítám, jak nám ta smečka pěkně jí a kolik to stojí. Myčku zapínám denně, peru dvakrát (plínky budou až za pár týdnů…), ale té potravy…

A pak snědl stodolu.

Asi fakt šikovná

Tuhle jsem přemýšlela, že je vůči starším sourozencům nespravedlivé pořád chválit a podivovat se nad tím, co všechno už Rozárka dovede. Že by jistě byli taky takoví, kdyby měli starší vzory a tahúny.

Jenže, když si sama zapnula mikinku na zip, musela jsem uznat, že je opravdu talent nehledě na pořadí.

Podle vzdušných mas

Spadlo mi břicho. Všimla jsem si toho já, babička i paní B.

Já jsem si taky všimla, že mě od rána bolí v kříži a tvrdne mi břicho, spíš nebolestivě.

Vůbec netuším, jestli trénujeme nebo rodíme, ale těší mne velmi, že tělo si vzpomnělo a nebude ze mě velryba až do Vánoc.

Na borůvkách

Včera jsem rozdivočelou zvěř uznala jako nespící, naložila Rozárku s Boříkem do Phila a vyrazili jsme směrem na Punčochu. Amálka statečně šlapala na kole. Při vjezdu do lesa jsme objevili nejen jahody a maliny, ale taky celkem slušné množství borůvek. Ládovali jsme se jimi dobře hodinu. Rozárka pak našla v tašce koláče a buchty od babičky, tak jsme uspořádali hostinu na rozcestí.

Skoro.

Šla okolo kólie, panička kus za ní. Jsem bytostný optimista, takže jsem psa bez pána odháněla jenom cyklistickou helmou a nepřipouštěla možnost, že by mi sežral tři sedící děti ani břicho. Kólie odešla k paničce. Rozárka si vybrala jablečný koláček. Kólie bohužel taky, šla na jisto, vybrala si nejslabšího člena smečky a rafla rovnou po koláči. Rozárka zaplakala, slečna nadávala, kólie jenom polkla. Já utěšovala.

Tak nevím, kdo je větší tatar, jestli ten, co chodí po celkem navštěvovaném lese se psem (který má rád jablečné koláčky) na volno nebo ten, co si svačinku a kupu malých dětí rozloží na rozcestí v lese, kde žijou vlci.

Děti se naštěstí radovaly, že když sežrala kólie koláček, nepůjde nám už sežrat babičku.

Rozárčino proroctví?

R: miminko, máš? narodí se?
C: jj, narodí. Kdy?
R: večer
C: kdy večer?
R: dneska

No, asi bych se tomu smála, ale teď mám břicho jak šutr už dvě hodiny, tak jsem zvědavá, jestli umí Rozárka věštit jako Kamilka od Bludičky nebo jenom neumí jiné příslovečné určení času než „večer“ a „dneska“.

Navíc Boříkovi odpoledne volalo miminko z bříška.

Uvidíme, co si tu kdo domluvil.

Zdařilý a velmi zdařilý :-)

Sobotní nevýlet jsme si vynahradili nedělním podvečerním táborování u babičky a dědy na zahradě. Postavili jsme stan, Amálka se nastěhovala do dřevěného domečku, upekli jsme špekoně, Mira se pokusil zapět písně s kytarou… nádhera. Když jsme děti konečně dostali před desátou do spacáků a rozbalili si před stanem společenskou hru Evropa u svíček, tak dorazila babička s dědou z cyklovýletu. Upekli si další špekoně, vyslechli dohlavydíruvykecávající Amálku, zhodnotili s námi povodňovou situaci v republice, posoudili pravděpodobnost sražení letadel a komet a padli za vlast. My jsme oba vyhráli. Mira nocleh ve stanu s Rozárkou a Boříkem. Já v posteli. To bylo aspoň dobrodrůžo.

Zdařilý nebo nezdařilý?

Celá rozněžnělá z počínajících prázdnin jsem vymyslela na prodloužený víkend lenošivé (těhotenské) kempování u Berounky. Budeme se tvářit outdoorově (to je slovo pro Haničku, jinak mu rozumějte „jako správní trampi“), spát budeme ve stanu, vařit na ohni a vařiči, plácat se u vody a rýpat klacíčky do hlíny. Milý se nebránil, děti byly nadšené. Celkem pohodově jsme zabalili dnes ráno, přikupili libové párky, jablka a sušenky a vyrazili na Zvíkovec.

První rozčarování přišlo při objevení kempu. Nějak jsem si asi myslela, že když nejezdím na vodu já, tak nikdo a opomněla jsem, že tento víkend je hlavní vodácký víkend celého roku. Řeka byla pochopitelně špinavá a slibované brouzdaliště zahnilé. Nevadí, nevzdáme se snadno. Přesunuli jsme se do poloprázdného kempu o kilometr níž.

Stanování zdarma, brouzdaliště sice prázdné, ale přístup ke zkalené řece o něco lepší, dokonce se tam vyskytoval i stín. Sprchy jsme se rozhodli nevyžadovat, umyjeme se v nočníku vodou z kohoutku.

Milý nanosil všechnu batožinu (4spacáky, 4karimatky, vlkodlaka s oděvy, nočník, tašku s jídlem, kotlík, dvě lahve vody, tašku s plovacími kruhy, kytaru, zpěvníky a STAN) na pěknou rovnou plošku. Rozbalila jsem stan a zjistila, že tyčky i kolíky zůstaly někde u našich ve sklepě. Netucha, že by mohly být jinde, jsem to nekontrolovala. Chvíli jsme uvažovali o širáku, ale hřmění nás brzy usměrnilo. Dala jsem se do vaření nefalšované pytlíkové polévky zatímco Mira nanosil všechnu batožinu zpátky do auta. Marně jsme lovili signál, že by nás ještě babička s dědou zachránili dovozem chybějících částí stanu… no, nakonec jsme se v bouřce sbalili, dali si druhé jídlo v hospodě, zastavili se na třešních a na Krakovci a pak hráli s dědou v čajovně Carcassone zatímco venku pořád pršelo.

Tak si tu slzím, že žádný trampování nebude.

You are currently browsing the Webus Pilatus blog archives.